Potápění v České republice: Nejlepší lokality pro začátečníky i pokročilé

Když jsem před patnácti lety dostal první neoprén, nikdo mě nevaroval, že se z potápění stane posedlost. Propadl jsem mu totálně. Jasně, korálové útesy na Maledivách jsou bombastické, ale i naše české vody mají co nabídnout. A nemluvím jen o pivu po ponoru! Po stovkách hodin pod vodou vám můžu říct, že některé naše lokality jsou fakt nečekaný poklad. Tady jsou nejlepší lokality pro potápění v Česku - místa, která mi za ty roky přirostla k srdci – od lomu s potopeným vrtulníkem po propast, jejíž dno ještě nikdo nenašel.

Bořená Hora: Vraky jako z akčňáku

„Hele, támhle je ten vrtulník!" Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy jsem poprvé uviděl obrys Mi-2 v zatopeném lomu Bořená Hora. Byl to naprosto magický zážitek, i když viditelnost ten den nebyla nic moc. Tenhle lom ve středních Čechách se stal mojí srdeční záležitostí. S maximální hloubkou 23 metrů je ideálním místem pro středně pokročilé potápěče, ale zvládnou ho i relativní začátečníci s buddym, který to tam zná. Kromě vrtulníku tu najdete i potopené auto a náklaďák. Kolikrát jsem tu byl? Aspoň třicetkrát a pořád mě to baví. Jeden můj kámoš, instruktor potápění, tu vždycky končí výcvik svých kurzů. "Když zvládneš orientaci v Bořené, zvládneš to všude," říká. A má sakra pravdu. Na české poměry je tu slušná viditelnost 2-8 metrů, ale občas vás překvapí termoklina – studená vrstva vody, která vám pošle mrazení po zádech, i když máte sedmimilimetrový neoprén.

Horní Cerekev: Žralok, který nekouše

„Ten žralok vypadá fakt reálně, když na něj narazíš v té mlze," popisoval mi nedávno jeden nováček svůj první ponor v lomu Horní Cerekev.

Zatopený lom u stejnojmenné obce na Vysočině je pro mě místem, kam jezdím, když chci klid. Tedy mimo letní víkendy, to se tam totiž koupe půlka kraje. Pětimetrový dřevěný žralok je hlavní atrakcí, ale mám radši figurku vodníka schovanou mezi balvany. Maximální hloubka 21 metrů je ideální pro relativně bezpečné prozkoumání. Co je tu brutální, je čistota vody – v zimních měsících až 12 metrů viditelnost! Jasně, je kosa jak v psím, ale ten zážitek za to prostě stojí.

Liberec: Když venku mrzne, tady je pořád léto

„Cože? Potápění v bazénu? To není ono!" Tuhle větu slýchám od lidí často, ale pak je vezmu do liberecké potápěčské věže a změní názor. Tahle 8,5 metru hluboká věž je naprostý unikát. Sám jsem tu trénoval záchranné postupy, když jsem se připravoval na technické potápění. Jasně, není to "divoká" příroda, ale je geniální, že se tu můžete potápět, i když venku padají trakaře. Navíc kde jinde vyladíte vyvážení závaží nebo si vyzkoušíte novou masku, aniž byste riskovali, že vám zamrznou regulátory? Minulou zimu jsem sem vzal kamaráda, který nikdy nepotápěl. "Dyť to je úplně v pohodě, čekal jsem, že se udusím!" byla jeho první reakce po vynoření. Typický potápěčský začátečnický optimismus. Ale co je fakt super, že tu může začátečník v klidu natrénovat základy, než ho hodíte do studené vody lomu.

Hranická propast: Tam, kde končí odvaha

Tuhle si tak sedím s Karlem, technickým potápěčem s desítkami let zkušeností, a on mi vypráví o ponoru do Hranické propasti. "Víš, co je nejhorší? Ten pocit, že nevíš, co je pod tebou. 200 metrů? 300? Víc?" Hranická propast je skutečný unikát – nejhlubší zatopená propast na světě s naměřenou hloubkou 519,5 metru. A nikdo neví, kde je skutečné dno! Tohle není místo pro amatéry nebo středně pokročilé. Jde o extrémně technicky náročné jeskynní potápění, které zvládnou jen profíci s desítkami hodin výcviku a specializovaným vybavením. Sám jsem se tam potopil jen do první "komory" s instruktorem, a přiznám se bez mučení – měl jsem plné kalhoty. Respekt před tímhle místem je na místě. Jednou jsem viděl potápěče, jak se tu chystal k ponoru, a na zádech měl systém se šesti lahvemi. To už není sport, to je vesmírný program.

Slověnický lom: Jako z jiného světa

Keson. Slovo, které normální lidi neznají, ale pro potápěče ve Slověnickém lomu je to posvátný grál. Jde o obrovskou podvodní komoru, do které se dá vlézt a – světe div se – dýchat tam vzduch! Je to jako podvodní bunkr se dvěma patry. Když jsem tam byl poprvé, nevěřil jsem vlastním očím. Sundáš pod vodou regulátor a normálně dýcháš? To je skoro jako magie. Doteď si pamatuju ten moment, kdy jsem si pod hladinou sundal masku, utřel obličej a rozhlédl se kolem. Neuvěřitelný pocit. Ten keson je technický unikát a určitě stojí za návštěvu, pokud už máte nějaké zkušenosti. Tahle lokalita není pro úplné zelenáče, ale se středně pokročilou úrovní to zvládnete v pohodě.

Co si vzít s sebou a na co si dát majzla

Za ty roky potápění v Česku jsem se naučil pár triků. Zaprvé – bez pořádného neoprenu nebo suchého obleku ani na krok. Naše vody jsou studené, i v létě. A co teprve v hloubce! Termoklina vás překvapí, když to nečekáte. Jeden můj kamarád se vysmíval mému suchému obleku v červenci. "Přeháníš, vždyť je třicet stupňů!" smál se. Po dvaceti minutách v hloubce 15 metrů vyletěl na hladinu jako torpédo, modrej jak šmoula. Od té doby jezdí potápět do Egypta. Zadruhé – kvalitní svítilna není rozmar, ale nutnost. V našich lomech bývá často viditelnost jako v hrnku kafe. Jednou jsem viděl borce, který se spoléhal jen na sluneční světlo. Po deseti minutách zmatené signalizace ho jeho buddy doslova odtáhl na hladinu. "Měl jsem pocit, že jsem v černé díře," přiznal pak.

A nejdůležitější rada nakonec: Nikdy, ale opravdu NIKDY se nepotápějte sami. Buddy systém není otravné pravidlo, ale věc, která vám může zachránit život.

Potápění v Česku má svoje kouzlo. Jasně, nemáme pestrobarevné rybičky ani korálové útesy, ale máme místa s příběhem, technické výzvy a překvapivě bohatý podvodní život. Je to jiný svět než v tropech, ale svým způsobem stejně fascinující. Navíc když vylezete z vody, čeká vás pivo, které vám může svět jen tiše závidět. A o to jde taky, ne?