Potápění? Můj nejlepší životní krok (a jak ho můžete začít taky)

Ještě před pěti lety jsem o potápění věděl jen to, že existuje. Pracuju jako účetní, celé dny sedím v kanceláři a o adrenalinovém sportu jsem nikdy neuvažoval. Jenže pak přišla ta osudová dovolená v Egyptě. Manželka mě přemluvila na "zkušební ponor" - takový ten jednodenní výlet pro úplné začátečníky. A tím to celé začalo. Dneska mám za sebou přes 200 ponorů ve 12 různých zemích a pořád nemůžu uvěřit, že jsem s tím nezačal dřív.

Ten první moment

Pamatuju si to jako dnes. Stojím na pláži v Hurghadě, je mi horko v neoprenu, a říkám si, že jsem se asi zbláznil. Instruktor Ahmed (dodnes jsme v kontaktu) mi pomáhá s výstrojí a já se modlím, abych nezapomněl všechno, co mi před chvílí vysvětlil. Ale víte co? Jakmile jsem se ponořil pod hladinu, všechen strach byl pryč. Ten pocit, když poprvé vydechnete pod vodou a ono to funguje... to se nedá popsat.

Od "nikdy to nezvládnu" k "kdy můžu zase?"

První věc, kterou jsem udělal po návratu domů, bylo hledání potápěčských kurzů. Našel jsem si školu kousek od domova, kam jsem mohl jezdit i po práci. Bylo to náročné - dva večery v týdnu teorie a bazén, víkendy v lomu. Moje žena si ze mě utahovala, že jsem jako posedlý. A možná trochu byla pravda - u večeře jsem mluvil jen o tom, jaký nový skill jsme se ten den učili, nebo jak se mi konečně povedlo správně vyvážit pod vodou.

Výstroj: Moje zkušenosti a přešlapy

Tohle je kapitola sama pro sebe. Jako každý nadšený začátečník jsem chtěl hned nakupovat všechno možné. Naštěstí mě instruktor zastavil a poradil mi začít jen s tím nejnutnějším. První, co jsem si pořídil, byla maska (společně s ploutvemi a šnorchlem) - ta moje půjčená z kurzu mi moc neseděla a pořád se mlžila.

Po nějaké době jsem si začal postupně pořizovat vlastní výstroj. Hodně jsem dal na doporučení zkušenějších a nakonec skončil u značky Sopras. Jsou sice o něco dražší, ale ta kvalita za to stojí. Jejich neopreny jsou neskutečně pohodlné a regulátory fungují spolehlivě i v těch nejnáročnějších podmínkách. Vím to, protože jsem svůj regulátor testoval jak v ledovém lomu (-2°C), tak v tropech (+30°C).

Moje první "opravdové" potápění

Po získání certifikace jsem vyrazil na svůj první opravdový potápěčský výlet. Destination: Chorvatsko, ostrov Vis. Manželka si chtěla užít pláž, já moře pod hladinou. První ponor byl u vraku B-17 (bombardér z druhé světové války) a byl to zážitek na celý život. Jasně, byla tam spousta dalších potápěčů, motal jsem se jim pod nohy a spotřeboval jsem vzduch dvakrát rychleji než ostatní. Ale ten pocit, když jsem poprvé uviděl ten obrovský vrak vynořit se z modré... To bylo něco.

Potápěčský deník: Moje cesta kolem světa

Za těch pět let jsem navštívil spoustu míst. Každé bylo jiné, každé mělo svoje kouzlo. V Egyptě jsem se potápěl s delfíny (ti jsou mnohem větší, než si myslíte!). Na Maledivách jsem viděl manty (a málem omdlel nadšením). V chorvatských jeskyních jsem se naučil, že i úplná tma může být krásná.

Ale víte, kde jsem zažil jeden z nejlepších ponorů? V našem lomu na Svobodných Heřmanicích. Byla zima, viditelnost tak dva metry, ale narazili jsme na obřího sumce. Seděl pod převisem jako nějaký podmořský král a díval se na nás, jako bychom byli ti nejméně zajímaví návštěvníci jeho království.

Co mě potápění naučilo

Nikdy by mě nenapadlo, kolik toho může člověk získat "jen" z koníčku. Naučil jsem se být trpělivější - pod vodou nemůžete nic uspěchat. Zjistil jsem, že umím zachovat klid v stresových situacích (to se hodí i v práci, věřte mi). A hlavně jsem potkal spoustu úžasných lidí.

Třeba Karla, sedmdesátiletého pána, který se potápí už 40 let a má tolik historek, že by mohl vydat knihu. Nebo Janu, bioložku, která mi ukázala, že i "obyčejný" šnorchlování u břehu může být fascinující, když víte, na co se dívat. A samozřejmě moji ženu, která se nakonec taky nechala přemluvit na kurz a teď je větší potápěčský nadšenec než já.

Pár praktických rad pro začátečníky

Neptejte se "zvládnu to?" ale "chci to zkusit?". Jestli to chcete zkusit, zvládnete to. Fakt.

Nespěchejte s nákupem potápěčského vybavení. Ze začátku si půjčujte a zkoušejte různé značky a modely. Až najdete, co vám sedí, potom investujte.

Začněte v bazénu. Je to možná méně dobrodružné než moře, ale je to bezpečné místo na učení.

Najděte si "buddyho" - potápěčského parťáka s podobnou úrovní zkušeností. Je to bezpečnější a zábavnější.

Zapisujte si svoje ponory. Ne jen čísla a časy, ale i pocity a zážitky. Za pár let budete rádi.

Co mi potápění dalo?

Kromě nového koníčku a spousty přátel mi potápění dalo ještě něco - nový pohled na svět. Když vidíte, jak křehký je podmořský ekosystém, začnete jinak přemýšlet o životním prostředí. Když strávíte čas pod vodou, kde nezvoní telefony a nechodí e-maily, začnete si víc vážit klidu. A když se ponoříte do tmy s jen malou baterkou v ruce, zjistíte, že i ze strachu se dá udělat dobrodružství.

A co dál?

Příští měsíc letím na Filipíny. Poprvé se tam pokusím o noční potápění s žraloky. Jsem nervózní? Jasně. Ale to je na tom to krásné. I po pěti letech a stovkách ponorů pořád zažívám nové věci, pořád se učím, pořád mám tu stejnou směs strachu a nadšení jako při prvním ponoru.

A víte co? Někdy se při ponoru zastavím, vznáším se jen tak ve vodě a koukám na bubliny stoupající k hladině. A v takových momentech si říkám, že tohle je vlastně docela dobrý život na to, že jsem "jen" účetní z Prahy.

Tak co, nechcete to taky zkusit?

P.S. Jestli se rozhodnete začít s potápěním, napište mi. Rád se podělím o další tipy a třeba se někdy potkáme pod hladinou. Já budu ten s foťákem, který se snaží vyfotit každou rybku, co proplave kolem (i když mu to po těch letech pořád moc nejde).